Poslední závany tepla

Nastal nám sychravý podzim, který nemám vůbec ráda. Miluju tepla, horka, ale nepohrdnu ani sněhem, zimou a lyžováním. Znám lidi, kteří podzim vysloveně milují. Vidím na něm taky svá pozitiva, ale vítr, zatažené počasí a liják není můj šálek kakaa. Když máme venku tak škaredě, napadlo mne udělat nějaký článek o létě. Tohle léto bylo mé nejlepší v životě a zde vážně nemusím šetřit superlativy.

Nebudu předbíhat, jak je mým zvykem, začnu hezky od začátku. Tyhle prázdniny jsem si jestě o něco prodloužila, jelikož jsme jeli s rodinou za mým bratrancem do Holandska, konkrétně do města soudnictví, kterým není žádné jiné než Haag. Zmiňovala jsem svou cestu i loňský rok. Ze země tulipánů jsem jednoznačně nadšená. Je to krásná země, plná svých tradic, tulipánů, vaflí, mlýnů a všeho dalšího. Právě město Haag, ve kterém jsme něco kolem týdne pobývali, má nejkrásnější pláž Beneluxu, o čemž není pochyb, je opravdu nádherná. Mrzelo mě akorát, že nám nevyšlo počasí, tudíž jsme  nemohli skočit do moře jako předešlý rok. Nakonec jsem do moře neskočila já, ale můj mobil, díky bohu to přežil a funguje pořád skvěle! Mým velkým snem bylo navštívit Amsterdam, ten se mi taky splnil. O prázdninách jsem chtěla přelouskat( a nakonec přelouskala) Deník Anny Frankové, (který mě moc zaujal,) chtěla jsem se podívat aspoň k domu, kde za války pobývala. Před ním stála asi čtyřikrát zakroucená frontra, takže dostat se dovnitř bylo takřka nemožné, třeba se mi to někdy podaří. Ulice červených lampiček v symbolu prostituce a sexu, mě rovněž zaujala. Ve výlohách už čekali vystavené slečny a ženy, spousta mladých studentek si právě takto přivydělává v dnešní době. Marihuana byla cítit od jednoho rohu k druhému( momentálně se dost spekuluje o zákazu legálního prodeje). Nebyla jsem fascinovaná pouze těmito dvěma městy, ale také Leidenem, který je pokládán za studenstké město a kde nám rozdali obři várku Maoam bonbonů a také Utrechtem, kde bydlí moje teta, takže jsme ji byli navštívit. Mimo hromady fotek a zážitků jsem si do Čech dovezla taky obři tašky z Primarku, ve kterém jsem utratila mé celé jmění, ale něco vám povím, stálo to za to.




Už dávno před létem jsem si domluvila brigádu u kasy na místním koupaliti. Plavčíka ještě dělat nemůžu, jelikož mi nebylo 18 a nemohla jsem si tedy ještě udělat kurz. Popravdě se mi nikam na brigádu, když na to mělo přijít, vůbec nechtělo. Kvůli ní jsem měla mít půlku prázdnin pryč. A nakonec můžu říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. V naší koupaliště crew nás bylo dohromady 8, čtyři kluci a čtyři holky, hezky napůl. Já společně s jedním klučinou jsem měla obsadit kasu a zbytek měli být plavčíci. Hned první dny jsem zjistila, že jsou to hrozně fajn lidi, padla jsem si s nimi přímo do noty. Po prvním týdnu objevili kluci aplikaci Pokémon Go. Vůbec jsem nechápala, co na tom mají a proč je to tak baví a na druhý den jsem to měla stažené taky. Naše, jak už jsem naznačila nazačátku, crew, neobsahovala nakonec jen 8 lidí. Bylo nás tak asi 12. A po objevení této hry jsme večer, co večer po práci chodili na lov. Vesměs já a pět kluků. Za celé prázdniny skoro nebyl večer či noc, co bych byla normálně doma, nějaké výjimky z pravidla tu byly(například, jsem musela zůstat doma, když mi strhávali půlku nehtu u palce na noze a nemohla jsem skoro chodit, byla to tak nesnesitelná bolest).

Má pracovní doba obsahovala 12 hodin. A spočívala v prodávání lístků a v navádění připitomělých návštěvníků, jak mají projít daným turniketem( ne, s kolem to vážně nešlo). Za tohle léto jsem byla asi přinejmenším milionkrát vhozena do vody, jak v oblečení( to měli plavčíci obzvlásť rádi) tak i normálně v plavkách. Krátili jsme si čas hraním ping-pongu, který mi na konci léta už docela šel, hraním karet( učila jsem je hrát Autobus, ale to jim moc nešlo), či čtením, na to ale moc času nezbývalo. Zdálo se mi, že se červenec vlekl hrozně pomalu, za to srpen utekl jako voda z našeho bazénu, když do něj skočil nějaký obézní dědula. Když jsme nebyli na lovu Pokémonů, šli jsme si sednout někam do restaurace či hospody, nebo u někoho uspořádali grilovačku. Hraní na kytaru od tohoto léta je pro mě potřebnou součástí každé akci. Jeden velmi nadaný a v té době nešťastně nezadaný kamarád poskládal neuvěřitelně chytlavou písníčku, jejíž text mohou pochopit pouze účastníci těch akcí.

V srpnu jsem si po dlouhé době zašla na tenis a minigolf, ve kterém jsem sice byla celkem radikálně poražena, ale neodešla jsem v slzách a byla jsem silná(hh). Ke konci srpna, respektive přesně 22., jsem dovršila sedmnáctého roku života. Slavila jsem teda hned, dalo by se říct na třikrát. Napoprvé s nejlepšíma holkama a zároveň kamarádkama ze školy, napodruhé s mojí koupák crew a napotřetí a naposled s rodinou. Zaměřím se hlavně na oslavu s mojí crew, jelikož by to všechno bylo až moc zdlouhavé, ve výsledku nás bylo jedenáct. Nechtěla jsem aby mi něco vůbec nosili a dávali, ale mohli vymyslet to nejlepší co vymysleli. Dostala jsem obřího růžového poníka, růžový dort s princeznovskou korunkou, upravenou fotku a od mého nejbližšího bombošku, kytku a nejmazlivějšího plyšáka, psa(zatím stále bezejmeného).


A aby to nebyla taková nuda, můžu vám vyčíslit mé léto:
  • nový vztah:1x
  • vydělané peníze: (to se přece neříka, hh)
  • hozena plavčíky do vody: 124625x
  • narozeniny: 1x
  • hraní POGO: 53252x
  • vypití jahodových džusů: 56555x
  • kino: 4x
  • přečtené knížky: 3
  • snězené brambůrky :3546 ks
  • nepovolená koupačka o půl jedné ráno: 1x
  • noví plyšáci: 2
  • stržený nehet na palci u nohy: 1x

Když by někdo řekl "Léto 2016", nemohla bych udělat nic jiného než se usmát. Byly to opravdu ty nejlepší prázdniny, co jsem kdy mohla zažít. A jaké byly ty Vaše?


Komentáře

Oblíbené příspěvky